Panenky

Milujete tu malou voňavou gumovou panenku? A víte kdo ji navrhnul? Paní Anna Vystydová – našla jsem pěkný článek, který i s odkazem na zdroj přenáším na tyto stránky.

Kdo je Anna Vystydová

Chebská výtvarnice Anna Vystydová začínala jako designérka hraček v těsné spolupráci se svou spolužačkou a pozdější kolegyní Libuší Niklovou, jejíž harmonikové a nafukovací hračky pro Gumotex Břeclav a Fatru Napajedla byly v posledních letech zařazeny do světových souvislostí. Také Anna Vystydová pracovala od roku 1956 pro Gumotex jako návrhářka plastových postaviček dětí a zvířátek. Její nejznámější hračkou se stala panenka František (1961) vyráběná do počátku 90. let. V roce 1962 přijal její muž pracovní nabídku v Chebu, odkud ještě několik let s Gumotexem spolupracovala na dálku. Několik hraček také navrhla pro různá výrobní družstva. Záhy však našla novou náplň ve vlastní volné malířské a plastické tvorbě a pedagogické činnosti.

Ta hračka v éře socialismu nechyběla snad v žádném dívčím pokojíčku. Vyráběla se v obrovských sériích a vyvážela se do řady evropských států.

Anna VystydováVýtvarnice pochází ze Suchova v oblasti Horňácka. Je žačkou sochaře Luďka Havelky a malíře Vladimíra Hrocha.Vytvořila známé chebské vánoční pohlednice. Samostatně vystavovala v Aši, Chebu a ve Františkových Lázních.Podílela se na tvorbě plakátů a pozvánek pro festival Chebské varhanní léto, účastnila se několika keramických seminářů a sympozií.Věnuje se malbě a keramice.

„V rodině máme opravdu dost Františků. Já tak začala panence zpočátku říkat pracovně. Pak už jsme jí tak říkali všichni. Ale oficiální jméno to nebylo,“ objasňuje původ jména František jeho autorka.

Jak jste se dostala k panenkám?
Po maturitě na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, což byla bývalá Škola umění ve Zlíně, jsem několik let navrhovala hračky v gumárenských podnicích. Pracovala jsem pro Vulkán Dolní Kralovice a Gumotex Břeclav. Tam se vyráběly hračky pro děti. Původně byly z pryže, později z PVC.

Vzpomenete si, za jakých okolností vznikl právě František?
To je víc než padesát let! Chtěla jsem udělat trochu jinou panenku, než jaké se do té doby vyráběly. Tehdejší panenky měly spíš dámské proporce a byly z několika druhů materiálů. Vlásky z umělých vláken nebo skleněné oči. Já jsem navrhla, aby František vypadal jako děťátko. A byl celý z PVC. To bylo výhodné, holčičky ho mohly i koupat. Měl silnější nožky ohebné v kyčlích. Teď koukám, že mohly být trošku hubenější, ale už se s tím nedá nic dělat. Stejně jako nožky bylo možné ohýbat i ručky v ramenou a hýbat hlavou. A na hlavě měl vyčesaného malého kohouta.

Návrhem vaše práce skončila?
Kdepak. Tehdy bylo nejdůležitější, zda návrh nové hračky schválí výtvarná rada. Přes její stanovisko nejel vlak. Pak jsem musela připravit formy, rozpracovat technologický postup a společně s technology připravit zkušební výrobu. Teprve poté se mohlo začít vyrábět sériově.

FotogalerieZobrazit fotogalerii

Vzpomenete si, jak byl František oblečený?
Navrhla jsem mu jednoduchou bílou košilku se zavázáním za krkem, takového andělíčka. Měl i miminkovskou čepičku. Později dostal i kalhoty a košilku. Panenka se oblékala různě, podle toho, zda měla představovat chlapce nebo holčičku. Připravila jsem také krabici, ve které se měl prodávat. Byla pruhovaná s kanafasovým vzorem a s otvorem, kudy bylo vidět hlavičku panenky. Ta se ale nakonec nevyráběla. Kvůli tomu, aby podnik ušetřil pár korun, dali Františka do úplně obyčejného balení. To mě dost mrzelo. Nikdo si neuvědomil, že pěkné balení může prodej zvednout i několikanásobně. Bylo to nemístné šetření.

Na stole leží další František, je ale mnohem menší…
Panenka se vyráběla ve dvou velikostech. Větší byl ideální do tašky. Menší, přibližně dvanácticentimetrový, se děvčatům hodil do kapsičky.

Vy jste ale slavila úspěch i v soutěžích.
V roce 1963 podnik Gumotex vypsal celostátní soutěž na nové typy panenek. Vyhrála jsem tehdy několik cen. Měla jsem ohromnou radost, ale bohužel, z výroby sešlo. Nebyly prý peníze.

Později jste svoje zkušenosti předávala dál. Kde jste učila?
Na Lidové škole umění v Chebu jsem působila více než dvacet let. Vedla jsem zde výtvarný obor.

Zdroj: idnes

Asi před měsícem jsem na prodejních internetových stránkách narazila na inzerát „Prodám starou panenku Novolit“. Tuhle panenku mám jen jednu – vlastně ani ne celou, jen  torzo bez nožiček a s prasklou hlavičkou, která se ke mně dostala společně s malou kovovou postýlkou pro panenky (a zatím čeká jestli se objeví nějaká dobrá duše a nožičky poskytne). Neváhala jsem tedy, paní napsala a domluvili jsme osobní předání.

Panenku mi vyzvedl manželův synovec Lukáš, za což jsem mu velice vděčná. Panenka je totiž křehkého materiálu – celuloidu – a nejsem si jista, zda by zaslání poštou přežila bez úhony. Po několikerém předání od synovce k jedné babičce a  od této babičky k druhé babičce :-), jsem si ji  konečně včera dovezla domů. Panenka je bez prasklin  s povolenými gumičkami a smáznutým očičkem.

V osm  večer jsem se pustila do opravu a s laskavou pomocí manžela v závěrečném uzlíkování jsem o půl desáté opravenou panenku postavila na pevných nožkách na stůl. Ještě doupravit očíčka, zatím jsem jen dokreslila duhovku modrou akvarelovou pastelkou.

Teď už zbývá uháčkovat šatečky. Nejkrásnější háčkovanou práci odvádí moje milovaná teta Alenka a za tou se  vypravím nejspíš tuto sobotu :-). Panenka dostane jméno po tetičce a v nové garderobě vám ji potom nafotím.

Postup opravy najdete ke stažení již brzy v mém eBooku Panenka Novolit