Naďa Torie Svoboda

Mé jméno je Naďa Torie Svoboda a jsem vášnivou milovnicí panenek. Zavedu Vás na kouzelnou půdu, která vás vrátí v čase zpět, do světa dětství a vzpomínek. Kdo jsem si přečtěte tady >>

Renovace lehátek

Vyhodit a nebo spálit se dá všechno – ale, není to škoda?

Před nějakou dobou se ke mně dostala dvě lehátka. Původně byla určena na spaní pro děti v mateřské školce. Možná si je ještě někdo pamatujete… nízká, stohovatelná. Na spaní se rozložily podle počtu dětí a pak se znovu nastohovaly ke zdi za závěs…nojo, nás dětí ze sedmdesátek bylo hodně 😀

Moje lehátka ležela na velké hromadě větví za malým domečkem a byla určena ke spálení na čarodějnici. Když jsem je uviděla, moje srdce poskočilo a v představě už jsem je viděla přečalouněná a natřená. Slovo dalo slovo a já si ten poklad odvážela domů.

Postup při renovaci jsem zachytila na mobil a teď vám ho dávám k dispozici jako inspiraci. Zrenovovala jsem je 7. ledna 2018 – tedy dva roky nazpět přesně 🙂 .

Takto vypadala lehátka v době kdy jsem je dovezla domů. V garáži zůstala asi měsíc stát a to ze dvou důvodů Jednak byla celá promočená od deště a sněhu a jednak z časových důvodů 🙂

Z lehátek jsem odstranila starou matraci, odšroubovala jsem nohy, prasklé dřevo slepila lepidlem na dřevo a dobře stáhla truhlářskou svěrkou.

K lepení jsem použila lepidlo Ponal, je celkem rychleschnoucí, voděodolné a disperzní – po zaschnutí zprůhlední. Takto opravené dřevo jsem obrousila jemným brusným papírem.

Konstrukci jsem natřela bílým matným Latexem značky Balakryl. Je vodou ředitelný, nezapáchá a velmi dobře kryje.Natírala jsem dvakrát. Původní nosná deska pod matrací byla v dezolátním stavu, nahradila jsem ji novou. Použila jsem prokladovou desku, kterou používají truhláři při převozu materiálu, je tenká cca 1 ,5 cm a k mému účelu bohatě postačila. Z velkého formátu mi ji nakrátil manžel se slovy: „Tak já ti jdu uříznout tu desku – ať mám pokoj :-D“

Desku jsem připevnila na natřenou konstrukci pomocí hřebíků. Na řadu přišlo přišroubování nožiček tak, aby se daly sklápět.

Místo původní tvrdé a poničení matrace jsem v bazaru vypátrala asi 5 cm vysoký tužší molitan. Nalepila jsem ho pomocí tekutých hřebíků na desku.

Na úpravu molitanu jsem kromě nože použila dárek od Ježíška – mimochodem výborný pomocník na řezání různých materiálů 🙂

A na řadu přišla místo truhlařiny práce s látkou 🙂 . Původně jsem měla tuhle fialku nachystanou na renovaci dvou starých křesel, ale k bílé konstrukci mi to pěkně ladilo. Nastřihala jsem si potřebný rozměr s přídavkem na zahnutí celé jsem to přistřílela sešívačkou k dřevěnému rámu.

A tohle je hotový výsledek. Polštářky přijdou na řadu až budou potřeba. Zrenovovaná lehátka jsou funkční, daly by se použít pro spaní dětí, ale ty moje už jsou odrostlé. Využití našly u panenek, mám na nich posazené Hamirky a Gumotexky 🙂

Suma sumárum : cca 5 hodin práce, 600 kč materiál a hlavně chuť do tvoření.  

Neválí se Vám někde takové poklady ?

Od ♥ k ♥ Naďa

Kočárek pro malou Igru

Vloni touto dobou jsem zkusila podle starého kočárku půjčeného ze staré školy vyrobit nový. Čas je u mě nedostatkové zboží a tak i přes veškerou snahu jsem ještě nestihla udělat podrobný návod „jak na to“ . Nabízím Vám alespoň postup zachycený na fotografiích, třeba se necháte inspirovat.

V pohodě a radosti prožitý dnešní zimní slunovrat přeji všem

Od ♥ k ♥ Naďa

Co je malé, to je milé

Mému srdíčku aspoň určitě ano 🙂

Dnes bych vám ráda ukázala některé maličké panenky z mé sbírky.

Na všech fotografiích jsou panenky pocházející od firmy Igra. Něco z historie výrobce jsem objevila na internetu, tímto předávám dál:

V roce 1950 bylo založeno družstvo Igra. Výrobní družstvo Igra bylo založeno na popud několik výrobců hraček, kteří po znárodnění obtížně získávali práci. Název družstva byl odvozen z ruského slova igra = hra, igruška = hračka. V prvním roce začínalo družstvo se 70 členy, po dvaceti letech jich bylo 900. K prvním hračkám patřila stavebnice VAŠEK, kterou původně vyráběli bratři Vašků, plechový parník a autíčka byla zase přejata z továrny Bratři Paurové ve Slaném.

Družstvo dodávalo na trh spací panenky, kolekci oblečení pro panenky, využívali hojně plastických hmot a umělých vláken. Panenky se vyráběly i miniaturní s pevnými nebo pohyblivými údy. V podobě miminka nebo malé holčičky. Po roce 1960 byl provoz rozšířen v Praze 6, kde se vyráběly polytechnické modely a stavebnice. Igra neustále rozšiřovala svůj sortiment hraček. Autíčka na setrvačník napodobující československé automobily, soupravy miniaturních panenek s vaničkou, kočárkem, nádobíček, vláčky na kolejích, mechanické hračky, vznikaly sběratelské série.

Jako malá jsem těhle maličkých panenek měla asi 30… Maminka mi udělala pokojík z papírové krabice a v něm se odehrávaly všechny moje fantazijní příběhy.

O mnoho let později – po opravě staré školy v Bobrové, kdy jsme uvažovali o tom jak této budově vdechnout znovu život, začala paní Maruška Roháčková sbírat panenky. Říkala jsem si, že je škoda nechat je ležet ladem a podarovala je do vznikající sbírky. Jenže časem moje potřeba pomazlit ty malé mrňousky a lépe tak vybavit vzpomínky na dětství byla tak neúprosná, že jsem se po nich začala koukat všude kde to šlo.

Panenky, které mám ve své soukromé sbírce nyní, se ke mě dostaly většinou prostřednictvím inzerátů z aukra a jemu podobných internetových bazarů.

Kočárek z mé dílničky je ke koupení na tomto odkazu: https://nadasvoboda.cz/produkty/kocarek-vzpominka-na-detstvi/
Žlutá jí sluší, co myslíte?
Největší z mých panenek Igra Madla
Tuhle panenku mám po mamince, dostala ji v roce 1969, prodávali se na poutích.
Všechny Igrušky, přesto každá jiná 🙂

Doufám, že se vám u nás líbilo a příště koukneme k trochu větším panenkám.

S láskou Naďa

Krámek

Protože musím stále něco potvořit, a to si kolikrát říkám, že už toho bylo dost, odteď už jen odpočinek 🙂 ,  otevřela jsem si eshop, takový malý virtuální Krámek, a do jeho polic skládám věci, které si, myslím, mají smysl pro všechny  pečující a starostlivé človíčky.

Jednu polici jsem ale vyhradila i pro moje tvoření – najdete ji pod názvem „Moje dílnička“

Budu ráda, když nakouknete 🙂 .

V prosinci jsem nezahálela a vyrobila pár kočárků z překližky, jsou parádní pro

malé panenky do 8 cm.

Pak mě přepadla viróza a já musela na týden do postele. Zatímco ruce odpočívaly, mozek už třetí den ležingu vymýšlel co a jak a tak mě napadlo  ušít nahřívací polštářky s náplní z pohanky a menší z višňovými pecičkami.  Jsou akorát tak velké, aby se vešly do mikrovlnky 🙂 .

V Krámku jsou i jiné police kam postupně vkládám další zboží, jako solné lampy, éterické oleje nebo znovuplnitelné kapsičky. Pokud by jste měli chuť na virtuální kávu, pak vězte, že zakoupením jednoho virtuálního hrnečku laskavé kávy podpoříte tvorbu mých stránek, koupí dvou virtuálních hrnečků laskavé  kávy přispějete rovnou polovinou, tedy 30 Kč, na některý z Hospiců u nás.

Páchat dobro můžeme po celý rok, nejen na jeho konci 🙂

Pro tvořilky připravuji střihy a postupy na výrobu dvou kočárků pro panenku Igru. K dispozici budou také střihy a látky na ušití peřinek do nich.

Budu se těšit na vaši návštěvu a teď už jdu do hajan, protože ráno o půl páté – hola, hola práce volá, tak dobrou noc 🙂

Ještě malá ochutnávka, ať se vám má o čem zdát …

Panenka NOVOLIT

Asi před měsícem jsem na prodejních internetových stránkách narazila na inzerát „Prodám starou panenku Novolit“. Tuhle panenku mám jen jednu – vlastně ani ne celou, jen  torzo bez nožiček a s prasklou hlavičkou, která se ke mně dostala společně s malou kovovou postýlkou pro panenky (a zatím čeká jestli se objeví nějaká dobrá duše a nožičky poskytne). Neváhala jsem tedy, paní napsala a domluvili jsme osobní předání.

Panenku mi vyzvedl manželův synovec Lukáš, za což jsem mu velice vděčná. Panenka je totiž křehkého materiálu – celuloidu – a nejsem si jista, zda by zaslání poštou přežila bez úhony. Po několikerém předání od synovce k jedné babičce a  od této babičky k druhé babičce :-), jsem si ji  konečně včera dovezla domů. Panenka je bez prasklin  s povolenými gumičkami a smáznutým očičkem.

V osm  večer jsem se pustila do opravu a s laskavou pomocí manžela v závěrečném uzlíkování jsem o půl desáté opravenou panenku postavila na pevných nožkách na stůl. Ještě doupravit očíčka, zatím jsem jen dokreslila duhovku modrou akvarelovou pastelkou.

Teď už zbývá uháčkovat šatečky. Nejkrásnější háčkovanou práci odvádí moje milovaná teta Alenka a za tou se  vypravím nejspíš tuto sobotu :-). Panenka dostane jméno po tetičce a v nové garderobě vám ji potom nafotím.

Postup opravy najdete ke stažení již brzy v mém eBooku Panenka Novolit

 

 

 

Jsem amatér, ale dělám to s láskou

Panenka IGRA

Natočila jsem pro vás video – moje první, prosím vás tedy o shovívavost. Ten, kdo mě zná, ví, jak nerada se fotím a jistě chápe, jak moc velké překročení mé komfortní zóny to je. Zvu vás tedy k jeho zhlédnutí. A kdyby vás zajímalo, co je v termohrnci na lince za mnou, tak tam jsou mexické fazole od mé maminky. Byly mňamkózní :-).

P.S. Po natočení videa, a po tom co se na něj koukl tatínek, jen tak pod vousy prohodil : „Jo, toho Svatojánskýho broučka koupil mamince tatínek v roce 72 tady na pouti, to jste byli se Standou ještě malí.“ Takže tímto uvádím informaci o pořízení panenky na pravou míru :-).

Panenky ze staré školy

V tomto příspěvku vám přináším záznam pořadu ČT Toulavá kamera, odvysílaného 4. 3. 2018. Najdete zde reportáž s paní Marií Roháčkovou. Svojí sbírkou panenek vdechla nový život do opravené budovy staré školičky. Domeček je zachráněný a paní Marie mu vdechla smysl proč ho nemíjet, zastavit se a nechat se okouzlit dávnými vzpomínkami na dětství.

Poznáváte panenku, kterou drží paní Marie ve svých šikovných rukách? Ne? Seznamte se. Jmenuje se Lenka a je hlavní hrdinkou knihy pana Josefa Havlíka s názvem Vyprávěnky o panence Lence.

Foto: internet Denik.cz

 

 

Stará škola v Bobrové

Jak to všechno začalo

V letech 2010 až 2012 jsem se podílela na obnově bývalé budovy staré školy v Bobrové. Byla to peripetie začínající už pár let před samotnou rekonstrukcí, která pohnula snad všemi Bobrováky. A rozdělila je na tři tábory – na ty co chtěli budovu zbourat, na ty, kteří nám fandili a budovu chtěli zachovat a na ty, kterým to bylo jedno.

Oooo školičko, kolik je takových domečků ve srovnatelně velkých obcích, kvůli kterým se sepisovala petice za zbourání v čele s tehdejším panem farářem a jeho přívrženci 🙂 

Navrhli jsme budovu na zapsání do kulturních památek – poprvé – 9. 7. 2003 to nevyšlo, na podruhé (předcházela tomu schůzka 30. 9. 2008, kdy se zástupci OS Vysočina-Bobrová, Obecního úřadu Bobrová, MěÚ Nové Město na Moravě a Památkového ústavu Brno sešli přímo v budově bývalé školy) se to podařilo. A bylo vyhráno.

Jsem ráda, že už dávno neplatí veršík vyrytí čísi anonymní rukou v jedné z místností do staré omítky:

Nám nevadí těch pár volů, co tu školu žerou, ale jsou nás milióny, co jim na to serou…

Dál nechám svoje vzpomínky hezky ve své hlavě a srdíčku a snad jen: domeček je zachráněný a paní Marie Roháčková mu vdechla smysl proč ho nemíjet, zastavit se a nechat se okouzlit dávnými vzpomínkami na dětství.

Ještě něco málo k historii staré školy

Citace z Vlastivědy Moravské, str.290

“ … v r. 1798 vyžádal si povolení a v r. 1800 provedl stavbu nové školní budovy (č. 18) nad kostelem na bývalém hřbitově nový farář Urbánek, který byl také velkomezeříčským děkanem. Měla dvě učírny a byt pro učitele o 2 světnicích, kuchyni a příslušenství. U školy byla na jižní straně zahrádka a obec věnovala k praktickým pokusům se žáky obecní školku na výpustku o rozloze 320 m². Stavba stála mimo upotřebený materiál ze staré školy a ohradní zdi hřbitovní 1354 zl, na něž přispěl náboženský fond jako patron 354 zl, státní administrace jako vrchnost 387 zl, ostatní zaplatil farář ze svého a zařídil také ještě svým nákladem zahrádku pro praktická cvičení. “

Poznámka: původní popisné číslo bylo 18. Při sloučení obcí Horní a Dolní Bobrová do městyse Bobrová v 50. letech minulého století se popisná čísla na Horní Bobrové povýšila o 130. Nynější číslo popisné je tedy 148.

Citace z nominace na Zlatou Jeřabinu:

„Budova staré školy v Horní Bobrové byla vystavěna na náklady velkomezeříčského děkana a místního faráře Urbánka v roce 1800. V roce byla 1936 přestavěna k bydlení, což s sebou bohužel přineslo nešťastné stavební úpravy a později i zřízení nevzhledného mohutného podkrovního vikýře. V polovině 20. století měla být stavba společně s dalšími nevyhovujícími objekty zbourána. Demolici se zásluhou pracovníků střediska památkové péče podařilo zabránit, nicméně stavba zůstala nevyužívána po dalších mnoho let, a to se podepsalo na jejím technickém stavu. Objekt se díky usilovné snaze místních obyvatel podařilo zachránit a jejich zásluhou byla stavba v roce 2009 zapsána na seznam kulturních památek. Od roku 2010 prochází objekt staré školy zásadní památkovou rehabilitací, po které chystá její vlastník kulturně společenské využití. Do oprav vkládají majitelé veškerý svůj volný čas, ale výsledek je jim odměnou. Škola na návsi doslova rozkvetla a je výraznou dominantou obce. „

Ještě chci vzpomenout na jednoho človíčka. Malíř a spisovatel pan Ladislav Valík přišel na svět 24. června 1924 v místnosti, která dnes slouží jako kavárna. Záhy se s rodiči a sourozenci přestěhoval do Křižanova. Za druhé světové války byl nasazen na nucené práce do Německa. Od roku 1945 žil v Brně, kde dokončil studia a pracoval ve stavebnictví jako technický úředník a konstruktér. V roce 1968 emigroval s manželkou do Švédska a odtud se také do vlasti rád vracel. Vytvořil na 2000 kreseb, akvarelů a olejů. Napsal čtyři knihy: Cesta životem (2009), Až zaschnou barvy (2011), Totalita nezná svobodu – kdo chce s vlky výti, musí s nimi…(2013), Čtyřiadvacátníci (2013).

Pana Valíka i jeho ženu jsem poznala osobně – velmi milí, příjemní a otevření lidé. Bohužel jejich další osud mi není znám. Kdybyste měli nějaké informace, budu ráda, když mi napíšete :).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Foto: staženo z internetu a vlastní album