Anna Vystydová

Milujete tu malou voňavou gumovou panenku? A víte kdo ji navrhnul? Paní Anna Vystydová – našla jsem pěkný článek, který i s odkazem na zdroj přenáším na tyto stránky.

Kdo je Anna Vystydová

Chebská výtvarnice Anna Vystydová začínala jako designérka hraček v těsné spolupráci se svou spolužačkou a pozdější kolegyní Libuší Niklovou, jejíž harmonikové a nafukovací hračky pro Gumotex Břeclav a Fatru Napajedla byly v posledních letech zařazeny do světových souvislostí. Také Anna Vystydová pracovala od roku 1956 pro Gumotex jako návrhářka plastových postaviček dětí a zvířátek. Její nejznámější hračkou se stala panenka František (1961) vyráběná do počátku 90. let. V roce 1962 přijal její muž pracovní nabídku v Chebu, odkud ještě několik let s Gumotexem spolupracovala na dálku. Několik hraček také navrhla pro různá výrobní družstva. Záhy však našla novou náplň ve vlastní volné malířské a plastické tvorbě a pedagogické činnosti.

Ta hračka v éře socialismu nechyběla snad v žádném dívčím pokojíčku. Vyráběla se v obrovských sériích a vyvážela se do řady evropských států.

Anna VystydováVýtvarnice pochází ze Suchova v oblasti Horňácka. Je žačkou sochaře Luďka Havelky a malíře Vladimíra Hrocha.Vytvořila známé chebské vánoční pohlednice. Samostatně vystavovala v Aši, Chebu a ve Františkových Lázních.Podílela se na tvorbě plakátů a pozvánek pro festival Chebské varhanní léto, účastnila se několika keramických seminářů a sympozií.Věnuje se malbě a keramice.

„V rodině máme opravdu dost Františků. Já tak začala panence zpočátku říkat pracovně. Pak už jsme jí tak říkali všichni. Ale oficiální jméno to nebylo,“ objasňuje původ jména František jeho autorka.

Jak jste se dostala k panenkám?
Po maturitě na Uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, což byla bývalá Škola umění ve Zlíně, jsem několik let navrhovala hračky v gumárenských podnicích. Pracovala jsem pro Vulkán Dolní Kralovice a Gumotex Břeclav. Tam se vyráběly hračky pro děti. Původně byly z pryže, později z PVC.

Vzpomenete si, za jakých okolností vznikl právě František?
To je víc než padesát let! Chtěla jsem udělat trochu jinou panenku, než jaké se do té doby vyráběly. Tehdejší panenky měly spíš dámské proporce a byly z několika druhů materiálů. Vlásky z umělých vláken nebo skleněné oči. Já jsem navrhla, aby František vypadal jako děťátko. A byl celý z PVC. To bylo výhodné, holčičky ho mohly i koupat. Měl silnější nožky ohebné v kyčlích. Teď koukám, že mohly být trošku hubenější, ale už se s tím nedá nic dělat. Stejně jako nožky bylo možné ohýbat i ručky v ramenou a hýbat hlavou. A na hlavě měl vyčesaného malého kohouta.

Návrhem vaše práce skončila?
Kdepak. Tehdy bylo nejdůležitější, zda návrh nové hračky schválí výtvarná rada. Přes její stanovisko nejel vlak. Pak jsem musela připravit formy, rozpracovat technologický postup a společně s technology připravit zkušební výrobu. Teprve poté se mohlo začít vyrábět sériově.

FotogalerieZobrazit fotogalerii

Vzpomenete si, jak byl František oblečený?
Navrhla jsem mu jednoduchou bílou košilku se zavázáním za krkem, takového andělíčka. Měl i miminkovskou čepičku. Později dostal i kalhoty a košilku. Panenka se oblékala různě, podle toho, zda měla představovat chlapce nebo holčičku. Připravila jsem také krabici, ve které se měl prodávat. Byla pruhovaná s kanafasovým vzorem a s otvorem, kudy bylo vidět hlavičku panenky. Ta se ale nakonec nevyráběla. Kvůli tomu, aby podnik ušetřil pár korun, dali Františka do úplně obyčejného balení. To mě dost mrzelo. Nikdo si neuvědomil, že pěkné balení může prodej zvednout i několikanásobně. Bylo to nemístné šetření.

Na stole leží další František, je ale mnohem menší…
Panenka se vyráběla ve dvou velikostech. Větší byl ideální do tašky. Menší, přibližně dvanácticentimetrový, se děvčatům hodil do kapsičky.

Vy jste ale slavila úspěch i v soutěžích.
V roce 1963 podnik Gumotex vypsal celostátní soutěž na nové typy panenek. Vyhrála jsem tehdy několik cen. Měla jsem ohromnou radost, ale bohužel, z výroby sešlo. Nebyly prý peníze.

Později jste svoje zkušenosti předávala dál. Kde jste učila?
Na Lidové škole umění v Chebu jsem působila více než dvacet let. Vedla jsem zde výtvarný obor.

Zdroj: idnes

Renovace lehátek

Vyhodit a nebo spálit se dá všechno – ale, není to škoda?

Před nějakou dobou se ke mně dostala dvě lehátka. Původně byla určena na spaní pro děti v mateřské školce. Možná si je ještě někdo pamatujete… nízká, stohovatelná. Na spaní se rozložily podle počtu dětí a pak se znovu nastohovaly ke zdi za závěs…nojo, nás dětí ze sedmdesátek bylo hodně 😀

Moje lehátka ležela na velké hromadě větví za malým domečkem a byla určena ke spálení na čarodějnici. Když jsem je uviděla, moje srdce poskočilo a v představě už jsem je viděla přečalouněná a natřená. Slovo dalo slovo a já si ten poklad odvážela domů.

Postup při renovaci jsem zachytila na mobil a teď vám ho dávám k dispozici jako inspiraci. Zrenovovala jsem je 7. ledna 2018 – tedy dva roky nazpět přesně 🙂 .

Takto vypadala lehátka v době kdy jsem je dovezla domů. V garáži zůstala asi měsíc stát a to ze dvou důvodů Jednak byla celá promočená od deště a sněhu a jednak z časových důvodů 🙂

Z lehátek jsem odstranila starou matraci, odšroubovala jsem nohy, prasklé dřevo slepila lepidlem na dřevo a dobře stáhla truhlářskou svěrkou.

K lepení jsem použila lepidlo Ponal, je celkem rychleschnoucí, voděodolné a disperzní – po zaschnutí zprůhlední. Takto opravené dřevo jsem obrousila jemným brusným papírem.

Konstrukci jsem natřela bílým matným Latexem značky Balakryl. Je vodou ředitelný, nezapáchá a velmi dobře kryje.Natírala jsem dvakrát. Původní nosná deska pod matrací byla v dezolátním stavu, nahradila jsem ji novou. Použila jsem prokladovou desku, kterou používají truhláři při převozu materiálu, je tenká cca 1 ,5 cm a k mému účelu bohatě postačila. Z velkého formátu mi ji nakrátil manžel se slovy: „Tak já ti jdu uříznout tu desku – ať mám pokoj :-D“

Desku jsem připevnila na natřenou konstrukci pomocí hřebíků. Na řadu přišlo přišroubování nožiček tak, aby se daly sklápět.

Místo původní tvrdé a poničení matrace jsem v bazaru vypátrala asi 5 cm vysoký tužší molitan. Nalepila jsem ho pomocí tekutých hřebíků na desku.

Na úpravu molitanu jsem kromě nože použila dárek od Ježíška – mimochodem výborný pomocník na řezání různých materiálů 🙂

A na řadu přišla místo truhlařiny práce s látkou 🙂 . Původně jsem měla tuhle fialku nachystanou na renovaci dvou starých křesel, ale k bílé konstrukci mi to pěkně ladilo. Nastřihala jsem si potřebný rozměr s přídavkem na zahnutí celé jsem to přistřílela sešívačkou k dřevěnému rámu.

A tohle je hotový výsledek. Polštářky přijdou na řadu až budou potřeba. Zrenovovaná lehátka jsou funkční, daly by se použít pro spaní dětí, ale ty moje už jsou odrostlé. Využití našly u panenek, mám na nich posazené Hamirky a Gumotexky 🙂

Suma sumárum : cca 5 hodin práce, 600 kč materiál a hlavně chuť do tvoření.  

Neválí se Vám někde takové poklady ?

Od ♥ k ♥ Naďa

Kočárek pro malou Igru

Vloni touto dobou jsem zkusila podle starého kočárku půjčeného ze staré školy vyrobit nový. Čas je u mě nedostatkové zboží a tak i přes veškerou snahu jsem ještě nestihla udělat podrobný návod „jak na to“ . Nabízím Vám alespoň postup zachycený na fotografiích, třeba se necháte inspirovat.

V pohodě a radosti prožitý dnešní zimní slunovrat přeji všem

Od ♥ k ♥ Naďa

Co je malé, to je milé

Mému srdíčku aspoň určitě ano 🙂

Dnes bych vám ráda ukázala některé maličké panenky z mé sbírky.

Na všech fotografiích jsou panenky pocházející od firmy Igra. Něco z historie výrobce jsem objevila na internetu, tímto předávám dál:

V roce 1950 bylo založeno družstvo Igra. Výrobní družstvo Igra bylo založeno na popud několik výrobců hraček, kteří po znárodnění obtížně získávali práci. Název družstva byl odvozen z ruského slova igra = hra, igruška = hračka. V prvním roce začínalo družstvo se 70 členy, po dvaceti letech jich bylo 900. K prvním hračkám patřila stavebnice VAŠEK, kterou původně vyráběli bratři Vašků, plechový parník a autíčka byla zase přejata z továrny Bratři Paurové ve Slaném.

Družstvo dodávalo na trh spací panenky, kolekci oblečení pro panenky, využívali hojně plastických hmot a umělých vláken. Panenky se vyráběly i miniaturní s pevnými nebo pohyblivými údy. V podobě miminka nebo malé holčičky. Po roce 1960 byl provoz rozšířen v Praze 6, kde se vyráběly polytechnické modely a stavebnice. Igra neustále rozšiřovala svůj sortiment hraček. Autíčka na setrvačník napodobující československé automobily, soupravy miniaturních panenek s vaničkou, kočárkem, nádobíček, vláčky na kolejích, mechanické hračky, vznikaly sběratelské série.

Jako malá jsem těhle maličkých panenek měla asi 30… Maminka mi udělala pokojík z papírové krabice a v něm se odehrávaly všechny moje fantazijní příběhy.

O mnoho let později – po opravě staré školy v Bobrové, kdy jsme uvažovali o tom jak této budově vdechnout znovu život, začala paní Maruška Roháčková sbírat panenky. Říkala jsem si, že je škoda nechat je ležet ladem a podarovala je do vznikající sbírky. Jenže časem moje potřeba pomazlit ty malé mrňousky a lépe tak vybavit vzpomínky na dětství byla tak neúprosná, že jsem se po nich začala koukat všude kde to šlo.

Panenky, které mám ve své soukromé sbírce nyní, se ke mě dostaly většinou prostřednictvím inzerátů z aukra a jemu podobných internetových bazarů.

 

Kočárek z mé dílničky, vyrobený podle starého kousku, který jsem kdesi zakoupila 🙂

 

Žlutá jí sluší, co myslíte?

 

Největší z mých malinkých Igra panenek – Madla

 

Tuhle panenku mám po mamince, dostala ji v roce 1969, prodávaly se na poutích.

 

Všechny Igrušky, přesto každá jiná 🙂

Doufám, že se vám u nás líbilo a příště koukneme k trochu větším panenkám.

S láskou Naďa

Krámek

Protože musím stále něco potvořit, a to si kolikrát říkám, že už toho bylo dost, odteď už jen odpočinek 🙂 ,  otevřela jsem si eshop, takový malý virtuální Krámek, a do jeho polic skládám věci, které si, myslím, mají smysl pro všechny  pečující a starostlivé človíčky.

Jednu polici jsem ale vyhradila i pro moje tvoření – najdete ji pod názvem „Moje dílnička“

Budu ráda, když nakouknete 🙂 .

V prosinci jsem nezahálela a vyrobila pár kočárků z překližky, jsou parádní pro

malé panenky do 8 cm.

Pak mě přepadla viróza a já musela na týden do postele. Zatímco ruce odpočívaly, mozek už třetí den ležingu vymýšlel co a jak a tak mě napadlo  ušít nahřívací polštářky s náplní z pohanky a menší z višňovými pecičkami.  Jsou akorát tak velké, aby se vešly do mikrovlnky 🙂 .

V Krámku jsou i jiné police kam postupně vkládám další zboží, jako solné lampy, éterické oleje nebo znovuplnitelné kapsičky. Pokud by jste měli chuť na virtuální kávu, pak vězte, že zakoupením jednoho virtuálního hrnečku laskavé kávy podpoříte tvorbu mých stránek, koupí dvou virtuálních hrnečků laskavé  kávy přispějete rovnou polovinou, tedy 30 Kč, na některý z Hospiců u nás.

Páchat dobro můžeme po celý rok, nejen na jeho konci 🙂

Pro tvořilky připravuji střihy a postupy na výrobu dvou kočárků pro panenku Igru. K dispozici budou také střihy a látky na ušití peřinek do nich.

Budu se těšit na vaši návštěvu a teď už jdu do hajan, protože ráno o půl páté – hola, hola práce volá, tak dobrou noc 🙂

Ještě malá ochutnávka, ať se vám má o čem zdát …

Panenka NOVOLIT

Asi před měsícem jsem na prodejních internetových stránkách narazila na inzerát „Prodám starou panenku Novolit“. Tuhle panenku mám jen jednu – vlastně ani ne celou, jen  torzo bez nožiček a s prasklou hlavičkou, která se ke mně dostala společně s malou kovovou postýlkou pro panenky (a zatím čeká jestli se objeví nějaká dobrá duše a nožičky poskytne). Neváhala jsem tedy, paní napsala a domluvili jsme osobní předání.

Panenku mi vyzvedl manželův synovec Lukáš, za což jsem mu velice vděčná. Panenka je totiž křehkého materiálu – celuloidu – a nejsem si jista, zda by zaslání poštou přežila bez úhony. Po několikerém předání od synovce k jedné babičce a  od této babičky k druhé babičce :-), jsem si ji  konečně včera dovezla domů. Panenka je bez prasklin  s povolenými gumičkami a smáznutým očičkem.

V osm  večer jsem se pustila do opravu a s laskavou pomocí manžela v závěrečném uzlíkování jsem o půl desáté opravenou panenku postavila na pevných nožkách na stůl. Ještě doupravit očíčka, zatím jsem jen dokreslila duhovku modrou akvarelovou pastelkou.

Teď už zbývá uháčkovat šatečky. Nejkrásnější háčkovanou práci odvádí moje milovaná teta Alenka a za tou se  vypravím nejspíš tuto sobotu :-). Panenka dostane jméno po tetičce a v nové garderobě vám ji potom nafotím.

Postup opravy najdete ke stažení již brzy v mém eBooku Panenka Novolit

 

 

 

Jsem amatér, ale dělám to s láskou

Panenka IGRA

Natočila jsem pro vás video – moje první, prosím vás tedy o shovívavost. Ten, kdo mě zná, ví, jak nerada se fotím a jistě chápe, jak moc velké překročení mé komfortní zóny to je. Zvu vás tedy k jeho zhlédnutí. A kdyby vás zajímalo, co je v termohrnci na lince za mnou, tak tam jsou mexické fazole od mé maminky. Byly mňamkózní :-).

P.S. Po natočení videa, a po tom co se na něj koukl tatínek, jen tak pod vousy prohodil : „Jo, toho Svatojánskýho broučka koupil mamince tatínek v roce 72 tady na pouti, to jste byli se Standou ještě malí.“ Takže tímto uvádím informaci o pořízení panenky na pravou míru :-).

Panenky ze staré školy

V tomto příspěvku vám přináším záznam pořadu ČT Toulavá kamera, odvysílaného 4. 3. 2018. Najdete zde reportáž s paní Marií Roháčkovou. Svojí sbírkou panenek vdechla nový život do opravené budovy staré školičky. Domeček je zachráněný a paní Marie mu vdechla smysl proč ho nemíjet, zastavit se a nechat se okouzlit dávnými vzpomínkami na dětství.

Poznáváte panenku, kterou drží paní Marie ve svých šikovných rukách? Ne? Seznamte se. Jmenuje se Lenka a je hlavní hrdinkou knihy pana Josefa Havlíka s názvem Vyprávěnky o panence Lence.

Foto: internet Denik.cz